Brno - Soběšice

Publikováno: 05.10.2017

Sezóna pomalu končí, ale nám se závodní akce nějako zalíbily, tudíž se nám zachtělo být na jedné z posledních „závodních" akcí této sezóny. Byla to slavná jízda do vrchu Brno - Soběšice. Ano, jízda to byla vskutku povedená hned od startu. To, když jsme se vydali po vlastní ose směr Brno, na pořadateli uspořádaný burčákový večírek, který se konal v jejich stylové klubovně. A jak se dařilo? Hned na kraji Litomyšle nám zcela nečekaně vypovědělo službu přihlášené auto Buick. Příčinou byl, jak se později ukázalo, zkrat u spínaní startéru. Tato závada rozpálila vše elektricé v tomto okruhu a tudíž další jízda byla nemožná. Hold to vypadá, že na závody se Bedřichovi (přezdívka pro Buicka) prostě nechce, protože svatbu, kterou jel v mezičase, absolvoval bez sebemenšího problému. Nezbývalo nám nic jiného, než Bedřicha odtáhnout zpět domu a na Soběšice se vydat Jirkovým Chevroletem. Teď však už ne po ose, ale na podvalu a to pro pokročilejší dobu odjezdu. Cestou jsme po telefonu zařizovali poslední drobnosti, jako je třeba ubytování.

Kolem půl desáté jsme dorazili na hotel a něčím, jako ubytovaní jsme se už nechtěli zdržovat, takže jsme rovnou vyrazili na již zmíněný burčákový večírek. Ten byl v plném proudu a my dorazili do nejlepšího. Zábava, výstava motocyklů i diskuze neznala konce. Ten večer jsme se potkali nejen se starýmy známýmy tvářemi. Nedělalo nám totiž problém seznamovaní se na baru, a tak jsme se hezky seznámili nejen s Péťou Beranovou, kterou tímto zdravím... Burčák byl vskutku prvotřídní a na množství se nehledělo. Pro pivaře nechyběl ani výběr piv; Plzeň a lahodné pivko Krakonoš. Nevzpomenu si, kdy jsme odešli, ale to je tím, že hovor a zábava s ostatními veteránisty rychle ubíhá a člověk ztrácí pojem, kolik je vlastně hodin.

Ráno jsme se probudili, pěkně nasnídali a za čerstva opustili hotel. Vyjeli jsme směr Kociánka a cestou potkávali další veterány, ať už jedoucí po ose nebo na podvalu. Ti nás utvrzovali v tom, že jedeme správně. Hned u vjezdové brány nás vítal usměvavý pořadatel, který předešlý večer zajišťoval zásobu burčáku. Ten nás navigoval na parkoviště, kde sjel Chevrolet z podvalu rovnou k registraci. Parkoviště se rychle plnilo českými i zahraničními veterány a my obdivovali jejich stav a perfektní oblečení posádek – ano, teď zdravíme Silvii, které to opět velmi sluší. Následné přátelské povídaní přerušila výzva ke komentovanému startu a my se vypravili k vozidlům.

Spolehlivý Chevrolet si zakrátko razil cestu po stopách trati, kde slavná Eliška Junková sbírala velké trofeje. Jízda po této trati nám rychle ubíhala, rodil se nám úsměv ve tváři a vesele jsme si užívali jízdu prvního kola. V dalším kole byla jízda ještě příjemnější, a to v tom, když s námi absolvoval okruh zbytek rodiny Stauchovy, který se do dvoumístné bugatky nevešel. Samozřejmě nám Kuba se závodním plnokrevníkem ujel, ale v cíli jsme se s úsměvem shledali.

Den příjemně plynul a my obdivovali nejen evropské, ale i zámořské speciály. Jedním z nich byl Buick Shafer šikovného mechanika Stanleyho, se kterým byl parádní pokec nejen o Buickovi, ale i o americké kultuře. Z amerického unešení mě vytrhl hlas pořadatele oznamující vyhlášení výsledků. To bylo pro Litomyšlský klub velmi zajímavé, když pan Maruškin přebíral první místo za nejpůvodnější vozidlo Tatra. Tímto opět putuje do Litomyšle další cena a panu Maruškinovi děkujeme za prezentaci klubu a k úspěchu gratulujeme. To pro nás bylo pomalu vše a my se ještě v podvečer vydali nakládat veterána na podval a vyrazili směr domov.

Také bych chtěl poděkovat tímto Jirkovi, který opět (jako tenkrát v Kroměříži, jen trochu jinak) podal pomocnou ruku a neváhal vzít své auto a absolvovat s ním a semnou jízdu do vrchu v Soběšicích. Velký dík patří také pořadatelům za perfektní organizaci, krásné prostředí Kociánky a skvělou přátelskou atmosféru. Za nás velká spokojenost a budeme se těšit na další ročníky.

Z radosti a chuti nespáleného benzínu sepsal Jan Kuře.

Vložil Václav Kuře